Svařování pro výrobu strojírenských zařízení

Flux-coreed obloukové svařování (FCAW) je metoda spojování kovů podobná svařování MIG, protože obě používají spojitou elektrodu. FCAW však vyžaduje drát ve tvaru trubky spíše než pevný. Tato technika je vhodná pro vnitřní i venkovní použití, pokud mají vodiče dostatečné stínění. FCAW je jedním z nejúčinnějších přístupů k obloukovému svařování, protože využívá většinu elektrody, která jde do procesu. Díky tvaru plněného drátu není u FCAW nutný ochranný plyn. Metoda zanechává málo nečistot, a proto po dokončení vyžaduje pouze malý proces čištění.

Elektronické svařování paprskem (EBW) je metoda spojování kovů, kdy elektronové paprsky vystřelují vysokou rychlostí a spojují jeden povrch kovu s druhým. Když paprsek zasáhne svůj cíl, postižené místo se roztaví natolik, aby se sousední kus spojil na místo. EBW svařování hraje roli v celém průmyslovém sektoru. Metoda je zvláště užitečná pro výrobce automobilů a letectví, kteří využívají svařování EBW k tavení mnoha kovových částí používaných v automobilech, nákladních automobilech, letadlech a kosmických lodích. Vzhledem k vakuové povaze svařování EBW je tento proces bezpečný pro nouzové práce v evakuovaných budovách a domech.

Svařování atomovým vodíkem (AHW) je stará metoda spojování kovů, která většinou ustoupila ve prospěch účinnějších a účinnějších metod, jako je obloukové svařování plynem. Jednou oblastí, ve které je AHW stále běžná, je svařování wolframem. Protože wolfram je vysoce citlivý na teplo, AHW je pro tento proces bezpečný. Americký chemik Irving Langmuir vyvinul tento proces po svém objevu atomárního vodíku.

Elektrostruska je proces rychlého svařování, který byl inovací v 50. letech 20. století. Elektrostruskové svařování spojuje těžké kovy pro použití ve strojích a průmyslových zařízeních. Proces probíhá ve svislé poloze, která umožňuje jasný pohled na dílo, jak se formuje. Metoda získala svůj název podle měděných držáků vody obsažených uvnitř nástroje používaného pro elektrostruskové svařování. Voda zabraňuje prosakování zkapalněné strusky do jiných oblastí během svařování.

Jednou z méně často používaných forem spojování kovů je proces svařování pod tavidlem, který je vhodný pouze pro nerezovou ocel a další kovy bohaté na železo. Proces umožňuje použití automatických i poloautomatických prostředků, což jej činí rychlým a efektivním. Navzdory rychlosti proces vyžaduje při svařování tavidlo, které chrání kov, a proto se nazývá „ponořený“. S tímto krytem mohou lidé dokončit svou práci bez rizika rozstřiku. Proto je svařování pod tavidlem bezpečným postupem pro nezávislé řemeslníky.

Odporové bodové svařování je metoda obloukového svařování, při které dochází k tepelnému spojování kovových povrchů. Toto teplo vytváří odpor od elektrických proudů. RSW svařování patří do skupiny svařovacích metod známých jako elektrické odporové svařování.

Svařování uhlíkovým obloukem (CAW) je metoda spojování, která spojuje kovy aplikací teplot přesahujících 300 stupňů Celsia. Při svařování CAW se mezi kovovými povrchy a elektrodou vytvoří oblouk. Metoda byla kdysi populární, ale v posledních desetiletích ji vytlačilo dvouuhlíkové obloukové svařování.

Odporové švové svařování je metoda, která vytváří teplo mezi lícujícími povrchy kovů s podobnými vlastnostmi. Švové svařování začíná na jedné straně spoje a postupuje na druhý konec. Proces závisí na dvojitých elektrodách, obvykle vyrobených z mědi.

Jako forma bodového svařování je projekční svařování proces, který lokalizuje teplo ve specifické oblasti pro umístění. Tento proces je běžný u projektů, které zahrnují použití matic, svorníků a jiných závitových kovových spojovacích prvků, stejně jako u zkřížených tyčí a drátů.

Střídavě známé jako kontaktní svařování, studené svařování je metoda, která spojuje povrchy bez jakéhokoli tepla nebo tavení.